8. srpna 2018 - Muzeum Vysočiny Pelhřimov

„Modli se za Československo“ (Od Karla Šimůnka po Jana Saudka)

Výstava se koná od 21. srpna do 30. září 2018. Vernisáž 21. srpna od 17:00.

SPECIÁLNÍ HOSTÉ: Naďa Urbánková, prof. Vladimír Franz. Komentovaná prohlídka - 28. srpna od 17:00. Zámek pánů z Říčan, výstavní síň.

Kurátoři výstavy: PhDr. Karol Lovaš, Ph.D., Mgr. Hana Zrno Vondrů

Modli se za Československo - POZVÁNKA na vernisáž

Umění má mnoho poloh, jednou z nich je zpřítomňovat minulost – umění se zamýšlí, umění se vzpouzí, umění vzniká v přítomnosti, je aktuální. Umělec ve svém díle může zachytit jak nepatrný okamžik, tak obsáhnout velký příběh.

Rovněž vznik Československa a jeho osud zasáhl do vývoje výtvarného umění, které tuto změnu reflektovalo autentickým způsobem. Výstava je sestavena především ze soukromé sbírky obrazů Karola Lovaše, nabízí širokou paletu děl. Modli se za Československo je název obrazu světoznámého českého fotografa, ale rovněž malíře Jana Saudka. Na výstavě jsou k vidění i další jeho obrazy a fotografie. Z ostatních děl stojí za zmínku Krojovaná dívka Karla Šimůnka – obraz namalovaný 28. října 1918 nebo Totalita profesora Vladimíra Franze z roku 1986. Našimi průvodci 100 lety Československa budou také další autoři Jan Dědina, Miloslav Holý, Karel Souček, Oldřich Lasák, Július Bartek, Jaroslav Štika, Pavel František Malý, Jiří Prádler, Ernest Zmeták, Vincent Hložník, Patrik Saudek, Marie Saudková.

Modli se za Československo, Jan Saudek, soukromá sbírka Karola Lovaše, foto by Hana Zrno Vondrů

Ve chvílích inspirace dává uměleckým dílům život umělec, umělecké dílo je výjimečné, prosazuje se mimo každodennost. S „obyčejnými věcmi“ je to naopak – vznikají masově, vznikají pro užitek, používáme je denně. Vzpomínáte si na své první hračky, na nejoblíbenější deskovou hru z mládí, na nádobí, které bylo v 70. letech módním hitem, na maminčiny silonové šaty nebo tatínkovo nářadí v dílně? To vše bylo součástí každodennosti. Nejen tyto „obyčejné předměty“ najdete v interaktivní části výstavy, do které se můžete zapojit i Vy! Přijďte a podělte se o své pocity či příběhy – zanechte nám vzkaz křídou!

PhDr. Karol Lovaš PhD., je římskokatolický kněz – premonstrát působící v Božejově. Po ukončení úspěšné novinářské kariéry na Slovensku vstoupil v roce 2005 do Kanonie premonstrátů v Želivě. Přijal řeholní jméno Gottschalk. V roce 2009 absolvoval Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a byl vysvěcen na kněze. Postgraduální studia z Teorie a dějin žurnalistiky ukončil v roce 2012 na Katolické univerzitě v Ružomberku. Jeho pravidelná rozhlasová zamyšlení uvádí od roku 2013 první okruh veřejnoprávního slovenského rozhlasu – Rádio Slovensko. Od roku 2016 působí jako vysokoškolský pedagog Univerzity Karlovy. Věnuje se primárně rozhlasové žurnalistice. Je autorem více knih, mimo jiné rozhovorů s třemi slovenskými prezidenty. V českém překladu vyšla v roce 2016 sbírka jeho krátkých úvah „Já neposlušné dítě“.

Nápad připravit tuto výstavu se zrodil na božejovské faře. Seděli jsme spolu s Hanou Zrno Vondrů a dívali se na obraz Jana Saudka „Modli se za Československo“. Tehdy jsme dostali chuť vytvořit malou kulturní procházku stoletím, které prožilo dva „-ismy“ – nacismus a komunismus. Stoletím, které i navzdory dvěma světovým válkám dalo život mnohým z nás.

Bylo to století nemalých objevů, velikých myslitelů, spisovatelů a malířů. Století, jež dalo život Československu. A které ho rovněž pohřbilo. Bylo to století plné života. Zůstaly v nás po něm vzpomínky a nostalgie.

Čeká na vás obraz Karla Šimůnka „Krojovaná dívka“, který namaloval přesně 28. října 1918. Já mu říkám „Moje republika“. Tak nějak si ji totiž představuji.

Z fotografií Jana Saudka si vás dovoluji upozornit na dvě, které ovlivnily můj život. Jsou to: „Dívka, kterou jsem miloval“ a „Pieta“.

Ta první je naturalistickým vyjádřením podstaty člověka. V každém z nás je něco dobrého a něco méně dobrého, něco krásného a něco méně krásného. Záleží na úhlu pohledu, jakým se na dotyčného budeme dívat. Pokud zakryjeme kteroukoliv část té jednonohé prostitutky, pak to, co nám z ní zůstane, není pravda o ní. Pouze celek je pravda. Stejně jako v životě.

Druhá fotografie znázorňuje nahou ženu držící v náručí mrtvé tělo svého syna. Saudek nám představuje Pietu v netypické pozici – stojící. Teologicky přesně vyjadřuje symbol kříže. Ježíšova a Mariina nahota dávají tušit hloubku utrpení a osobité vnitřní propojení, důvěrný vztah mezi rodičem a dítětem. Mezi Bohem a člověkem. Když trpí syn, trpí i matka. Také ona jde až na doraz a na dřeň. Stejně jako Bůh, Kristus na kříži: nahota za nahotu, lásku za lásku.

The Holy Family, Jan Saudek, 1965, soukromá sbírka Karola Lovaše, foto by Hana Zrno Vondrů

Uvidíte obrazy Jana Dědiny, Vincenta Hložníka, Ernesta Zmetáka. U Zmetákova díla „PF 1994“ se prosím zastavte. Zůstává aktuální i dnes. Jaroslav Štika, Miloslav Holý, Karel Souček – to jsou malíři, jejichž obrazy mám rád.

Jako poslední k nim přibyla „Totalita“ Vladimíra Franze z roku 1986. Když jsem ten obraz spatřil poprvé, okamžitě jsem si jej zamiloval. Podvědomě. Jde o pro mě nejvýstižnější vyjádření totality, jaké znám – svět vzhůru nohama. Když jsem ho později věšel na zeď, došlo mi, že ta postava je vlastně člověk v masce. V letošním roce osmičkových výročí je to důvod k zamyšlení. Kdybych měl po dnešku někomu vysvětlit obsah pojmu totalita, určitě bych se nejprve dotyčného zeptal: „Znáte ten obraz Vladimíra Franze?“

Zastavit se můžete i u rozhovorů s Michalem Kováčem, prvním prezidentem Slovenské republiky, s herečkou Jiřinou Jiráskovou, s Janem Saudkem, s Wintonovým dítětem Tomášem Graumannem, který se modlil za nacisty, aby jim Bůh odpustil. Na mou otázku „proč?“ odpověděl: „Protože vím, že odpustil i mně.“

František Kajetán Zedínek, vězeň želivského kláštera z dob komunismu, mě naučil, že „každé zlo je pouze epizodou dějin, proto se ho nesmíme bát“.

Konečně, 20. století je jedinečným potvrzením této pravdy. Tak tedy, dobrý den. A vítejte! Nechť je pro nás tato výstava nejenom nostalgickou vzpomínkou, ale zejména zpětným pohledem na nás samé a na život, který jsme prožili v uplynulém století.

A co si popřát do století, ve kterém žijeme? Ať se nás nikdy netýkají následující slova, která jsem napsal před lety: „Život je krásný. To jen lidé si vyrábějí problémy, aby se cítili důležitější. Už se nedovedou radovat z maličkostí. Stali se obětí vlastního já. Život je krásný. To jen lidé ho neumějí žít.“

Karol Lovaš

Výstava „Modli se za Československo“ (Od Karla Šimůnka po Jana Saudka).

Fotogalerie: 1. Modli se za Československo - POZVÁNKA na vernisáž. 2. Modli se za Československo plakát. 3.Zámek pánů z Říčan, Muzeum Vysočiny Pelhřimov, foto by Hana Zrno Vondrů. 4. Krojovaná dívka, Karel Šimůnek, vznik 28. října 1918, soukromá sbírka Karola Lovaše, foto by Hana Zrno Vondrů. 5. Modli se za Československo, design by Justina Pikiel. 6. Modli se za Československo, Jan Saudek, soukromá sbírka Karola Lovaše, foto by Hana Zrno Vondrů. 7. The Holy Family, Jan Saudek, 1965, soukromá sbírka Karola Lovaše, foto by Hana Zrno Vondrů.